Portál časopisov
Dane a účtovníctvo v praxi a DPH v praxi

Online časopis

Současná omezení metod používaných ke zjištění předacích cen subjektů v koncernu (2. časť)

Dátum: Rubrika: Problémy z praxe Zo seriálu: Současná omezení metod používaných ke zjištění předacích cen subjektů v koncernu

Cílem tohoto článku je v prvé řadě poukázat na skutečnosti, které jsou aktuálně při stanovování tzv. převodní ceny pro účely rozdělení výnosu mezi koncernové podniky opomíjeny, a v jejichž důsledku dochází k ne úplně přesnému stanovení transferové ceny, a dále dovodit, kterými opatřeními by mohlo dojít k odstranění nedostatků. Obecně se lze domnívat, že i přes bezchybné dodržení metodiky stanovení převodní ceny, mohou být výsledné hodnoty převodních cen zkreslené či nepřesné.

Omezení při tvorbě předací ceny

Převodní cena zpravidla je respektive měla by být vždy tvořena či kalkulována s ohledem na specifika daného podniku, aby dosažený výsledek hospodaření za konkrétní ziskové centrum odpovídal jeho skutečným tržním a výrobním omezením (srov. funkční a rizikovou analýzou dle směrnice OECD). Tato základní úvaha by měla být vždy dodržena bez ohledu na použitou metodu, ať již definovanou různými přístupy na úrovni teorie manažerského účetnictví či směrnicí o převodních cenách. Jak uvádí například Solilová, Bílková, Vrtalová (2010) jednotlivé transakční metody jsou různě náročné na vstupní data, z nichž je posléze transferová cena kalkulována.

Bude-li uvažováno, že předací cena je tvořena manažerem ziskového centra nebo analytikem kalkulujícího transferovou cenu pro společnost respektive ziskové centrum samotné, musíme poté předpokládat předložení přesně specifikované struktury nákladů, aby bylo možné stanovit základnu ceny. Ta by dále měla odpovídat úrovni úplných vlastních nákladů výkonu. Nelze však dané pravidlo vykládat dogmaticky, neboť i v běžné obchodní praxi se hojně vyskytují případy, při nichž není cena kalkulována jako soubor všech nákladů souvisejících s výrobou jedné kalkulační jednice. V této situaci však následně dochází ke generování vyšší prodejní marže na jednu kalkulační jednici než je v daném tržním odvětví běžné, protože část ziskové marže připadá na náklady nezahrnuté do kalkulačního vzorce. Bude-li poté zisková přirážka zjišťována metodou primárně odvislou od zisku běžně dosahovaného srovnatelnými podniky v odvětví, jednoznačně nebude úsudek o předací ceně správný. Použijí-li společnosti vystupující v pozici konkurentů (srovnatelných pro ziskové centrum) pro stanovení kalkulovaných nákladů například úplné vlastní náklady výkonu, přičemž ziskové centrum vychází primárně z nižší úrovně celkových nákladů kalkulačního vzorce t. j. vlastních nákladů výkonu či vlastních nákladů výrobku, dojde následně k určení nižší výše ziskové přirážky, čímž ziskové centrum přichází o část zisku, který by při přímém prodeji dosahovala. Prvotní příčinou této chyby v úsudku je zřejmý nedostatek informací obsažených v databázích typu Amadeus, Orbis či MagnusWeb, neboť ty obsahují pouze data souhrnná za konkrétní účetní období obsahující i položky typu rezerv či opravných položek a nikoliv ho

Pre zobrazenie článku nemáte dostatočné oprávnenia.

Odomknite si prístup k odbornému obsahu na portáli.
Prístup k obsahu portálu majú len registrovaní používatelia portálu. Pokiaľ ste už zaregistrovaný, stačí sa prihlásiť.

Ak ešte nemáte prístup k obsahu portálu, využite 10-dňovú demo licenciu zdarma (stačí sa zaregistrovať).



Bezplatný odpovedný servis pre predplatiteľov

Vaše otázky môžete zadať na www.otazkyodpovede.sk.

Seriály