Poskytování stavebních prací na území ČR slovenským subjektem z hlediska DPH

Místo plnění

Výkladové metody

Místo plnění patří do kategorie právních institutů, které by měly být vykládány a uplatňovány stejně ve všech unijních státech. Jde totiž o kolizní ustanovení, které v principu určuje, kterému státu připadne daň z konkrétní transakce. Tento stát má pak i povinnost daň vybrat. Proto je při jeho určování mimořádně důležité držet se pojetí Směrnice Rady č. 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice“), Prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 (dále jen „Nařízení“) a závěrů judikatury Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“).

Přesto se může stát, že služba bude zdaněna v obou státech, které přicházejí v úvahu, nebo naopak nikde. Tyto situace by měly být minimalizovány zejména vstřícností a pružností jednotlivých daňových správ. Nikomu nepomůže, bude-li správce daně rigidně trvat na postupu podle lokálního zákona či lokální praxe, je-li zřejmé, že jde o pravidlo odporující Směrnici.

Místo plnění u služeb vztahujících se k nemovitosti dle Směrnice

Podle čl. 47 Směrnice je místem poskytnutí služby související s nemovitostí, včetně služeb odhadců a realitních kanceláří, poskytnutí ubytování v hotelech nebo místech s podobnou funkcí, jako jsou prázdninové tábory nebo místa upravená k využívání jako tábořiště, udělení práv na užívání nemovitosti a služeb při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architektů a stavebního dozoru, místo, kde se nemovitost nachází.

Místo plnění u služeb vztahujících se k nemovitosti dle českého zákona o DPH

Podle § 10 českého zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „český zákon o DPH“) je místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, místo, kde se nemovitá věc nachází. Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

Místo plnění u služeb vztahujících se k nemovitosti dle slovenského zákona o DPH

Podle § 16 slovenského zákona č. 222/2004 Z. z. o dani z pridanej hodnoty v z. n. p. (dále jen „slovenský zákon o DPH“) je miestom dodania služby vzťahujúcej sa na nehnuteľnosť vrátane realitnej činnosti a činnosti znalcov, ubytovacích služieb, poskytnutia práva na užívanie nehnuteľnosti, služieb zameraných na prípravu a koordináciu stavebných prác, ako sú služby poskytované architektmi a osobami zabezpečujúcimi stavebný dozor, miesto, kde sa nehnuteľnosť nachádza.

Je na první pohled zřejmé, že Směrnice a oba dva zákony o DPH (český i slovenský) jsou v souladu se Směrnicí. Případné nejasnosti, které při rozhodování vyvstanou, by měla osvětlit judikatura SDEU. Pro účely tohoto článku je nejdůležitější pravidlo v závěrech SDEU ve věci C-166/05 Heger Rudi GmbH: „…[pod příslušný článek Směrnice ] spadá jen takové poskytování služeb, které vykazuje dostatečně přímý vztah k nemovitosti. Takovýto vztah ostatně charakterizuje všechna poskytování služeb vyjmenovaná v tomto ustanovení“ (odst. 24). Služba musí mít tedy jasnou a pevnou vazbu na konkrétní část zemského povrchu.

♦ Příklad č. 1:

Projektant zpracovává projekt pro výstavbu elektrárny v Kyjevě. Jde o službu související s nemovitostí, protože se týká konkrétní nemovitosti – pozemku v Kyjevě. Místo plnění je proto na Ukrajině.

♦ Příklad č. 2:

Architekt navrhuje studii typizovaného rodinného domu pro firmu, která nabízí výstavbu těchto domů „na klíč“. Domy lze postavit téměř kdekoli a v okamžiku zpracování studie není zřejmé, kdo si je objedná a tedy ani to, kde budou stát. Chybí zde vazba na konkrétní nemovitost, a i když jde o stavební přípravu, místo plnění se určí podle základního pravidla (§ 9 odst. 1 českého zákona o DPH, resp. § 15 odst. 1 slovenského zákona o DPH).

Co je nemovitost a co je součástí nemovitosti

To je otázka, k níž se váže pravděpodobně nejvíc sporů a pochybností. A to byl nejspíše důvod, proč bylo na evropské úrovni rozhodnuto o potřebě poskytnout alespoň základní vodítka a doplnit jimi velmi stručnou dikci čl. 12 odst. 2 Směrnice: „Pro účely odst. 1 písm. a) se „budovou“ rozumí jakákoliv stavba pevně spojená se zemí.“

Čl. 13b Nařízení vysvětluje pojem „nemovitost“ o něco detailněji:

„Pro účely směrnice 2006/112/ES se za „nemovitost“ považuje:

1. každá určitá část země na povrchu nebo pod ním, k nimž lze založit vlastnické právo a držbu;
2. každá budova nebo stavba spojená se zemí nebo v zemi nad úrovní moře nebo pod ní, kterou nelze snadno rozebrat nebo přemístit;
3. každý prvek, který byl nainstalován a tvoří nedílnou součást budovy nebo stavby, bez něhož by budova nebo stavba byla neúplná, jako například dveře, okna, střechy, schodiště a výtahy;
4. každý prvek, zařízení nebo stroj trvale nainstalovaný v b